Hrádek nad Nisou - město, obec, městečko, vesnice

Město Hrádek nad Nisou leží v Libereckém okrese i kraji, přibližně 20 km severozápadním směrem od Liberce a 6 km jihovýchodním směrem od Žitavy. Rozkládá se blízko česko-polsko-německého trojmezí, v Žitavské pánvi a na severovýchodním okraji Lužických hor. Hrádkem protéká řeka Lužická Nisa a nedaleko od západního okraje města je u rybníku Kristýna vybudováno přírodní koupaliště určené k rekreačním účelům. Ve městě samotném i v blízkém okolí se nachází mnoho atraktivních objektů, které spolu s okouzlující přírodou jistě vybízejí k návštěvě. Doporučujeme především návštěvu Lužických hor, kde se nachází řada skalních pískovcových útvarů. V Hrádku nad Nisou žije více než 7 300 obyvatel na území o katastrální výměře 48,54 km².

Historie

Původní osada předcházející dnešnímu městu zde vznikla zřejmě již v 10. století a dle zakládací listiny míšeňského biskupství byla zdejší oblast považována za součást Čech. V roce 1260 byla slovanská osada povýšena Doníny na město. Během následujícího století nabyl Hrádek většího významu než Liberec. Stalo se tak i díky existenci obchodní stezky, vedoucí z Prahy k Baltskému moři. V držení Hrádku se vystřídalo několik šlechtických rodů, např.: Mehlové ze Střelic, Černousové, Trautmansdorfové, Gallasové či Clam-Gallasové.

Tragédií pro Hrádek bylo období husitských válek a následně i třicetileté války, kdy došlo k vyplenění města a jeho značnému vylidnění. Až na konci 17. století se Hrádek začal opět rozůstat a u jižního okraje města vznikaly nové domy. Po výstavbě dřevěného mostu přes řeku Nivu na počátku 19. století byl Hrádek spojen s obcemi Donín a Loučná. V 19. století zde byla založena řada strojírenských a chemických továren (cihelny, továrny na gumové a dřevěné zboží, vápenka), ale i sokolovna a Národní dům. K odbytu vyráběného zboží přispělo i zprovoznění železniční tratě z Žitavy do Liberce.

Co je k vidění

V roce 2003 bylo městské náměstí vyhlášeno městskou památkovou zónou. Bývalý zámeček byl využíván ještě v minulém století, ale od 60. let chátrá. Ze sakrálních staveb upozorňujeme na kostel svatého Bartoloměje, který byl v roce 1763 kompletně zrekonstruován. Za pozornost stojí i klasicistní budova fary z počátku 19. století. Zatopením lignitového dolu v 70. letech 20. století vznikl rekreační areál u rybníku Kristýna.

Zajímavost

Vyznavačům horolezeckých radovánek doporučujeme skupinu skal nedaleko Horního sedla – Horní skály.