Druhým největším městem v okrese Rychnov nad Kněžnou je Dobruška, ležící v podhůří Orlických hor, v údolí Zlatého potoka (Dědiny).  Poloha na křižovatce starých obchodních cest učinila z Dobrušky přirozené spádové středisko pro celou okolní oblast. Návštěvníky přitahuje množstvím historických památek a přírodními krásami Orlických hor, které ji obklopují. V současnosti zde žije přibližně 7 000 obyvatel a katastrální výměru má 34,43 km2.

Historie

Dobruška je jako město poprvé zmiňována v roce 1320, ovšem její existenci lze předpokládat již v mnohem starším období. Původní tržní osada vznikla na křižovatce významných obchodních cest, které se zde rozcházely do tří směrů. Nesla jméno Leštno a označení Dobruška se jí dostalo na památku po feudálních pánech. První písemné informace informují o obehnání Dobrušky hradební zdí a o měšťanském právu vařit zde pivo.

Kompletní městská práva získalo město v roce 1364 listinou Sezemy z Dobrušky. Bližší informace o zdejším vývoji však postrádáme, neboť byly zničeny při rozsáhlém požáru. Jisté je to, že v období husitských bouří zde našlo významnou odezvu kališnické učení a v pozdějších dobách zde nacházeli útočiště i zakládající členové Jednoty bratrské.

Největšího rozkvětu dosáhla Dobruška v dobách 16. a na počátku 17. století, kdy se spolupodílela na hospodářské prosperitě celého opočenského panství vlastněného Trčky z Lípy. Dobruška získává i zcela novou architektonickou podobu, neboť rozsáhlý požár v roce 1565 zcela poničil původní výstavbu a ta nová se již nesla ve stylu čistě renesančním. Nadějný rozvoj zásadně a rázně přerušila třicetiletá válka, která město i jeho obyvatele přivedla na pokraj zániku. Kromě vojenských útoků rostl i náboženský teror, vedený rekatolizačními komisemi. Po porážce stavovského povstání bylo město potrestáno vysokou peněžitou pokutou a Trčkům byl zkonfiskován majetek.

18. století přineslo Dobrušce změnu architektonického vzhledu, neboť většina staveb získala ryze barokní podobu. Nejvýznamněji se to projevilo na přestavbě děkanského kostela sv. Václava. V období národního obrození se z Dobrušky stalo jedno z center vlasteneckého hnutí. Jednoznačně zde ční osobnost Františka Vladislava Heka, který je znám z Jiráskova románu F. L. Věk. Kromě společenského a kulturního rozmachu došlo v průběhu 19. století i rozvoji průmyslové výroby, orientované především na textilní produkci. Spojení s okolím pak zajišťovala železniční trať z Opočna, vybudovaná v roce 1908.

Co je k vidění

Historickému centru města dominuje úchvatné náměstí s budovou radnice, která se vypíná do výšky 45 metrů a slouží jako rozhledna. Jedním ze svědků nejstarší historie Dobrušky je i kostel sv. Václava, jehož kořeny sahají až do nejstaršího vzniku města. Na nedalekém kopci pak upoutá pozornost kostel sv. Ducha, jehož vznik souvisí s nejstarším šířením křesťanství v celém regionu. Těsně za bývalou Vodní či Novoměstskou branou se nachází rodný domek nejznámějšího obyvatele Dobrušky – F. Vl. Heka.

Zajímavost

Návštěvník Dobrušky by jistě neměl vynechat zajímavé Vlastivědné muzeum, které má tři stálé expozice, zaměřené na život F. Vl. Heka, historii města a působení židovské komunity.