Aš - město, obec, městečko, vesnice

Město Aš leží v nejzápadnějším výběžku České republiky, nazývaném Ašský. Jedná se o jedno z center Karlovarského kraje a okresu Chebu. Obklopuje jej ze tří stran Německo (Bavorsko a Sasko). Proto nepřekvapí, že v blízkém okolí města se nachází několik hraničních přechodů s naším západním sousedem. V Aši žije přibližně 13 500 obyvatel a město má katastrální výměru 55,86 km². Název vznikl z německého názvu ryby – lipanu. Lipan se objevuje i v městském znaku.

Historie

První zmínka o Aši pochází z roku 1270, kdy je zmiňováno převedení kostela v Aši do vlastnictví řádu německých rytířů. V roce 1331 byla města Aš a Selb zastavena z popudu Jana Lucemburského pánům z Plavna. Zbytek Ašska získali do lenního držení páni z Neuburga. Celá oblast se tak stala trvalou součástí českých zemí. Kolem roku 1400 pak rod Zedtwitzů odkoupil celé Ašsko od pánů z Plavna. Císař Zikmund dokonce Zedtwitzům v roce 1422 předal celé Ašsko jako mužské léno. Tento mocný rod pak ovládal město i celou oblast po více než 500 let.

O hospodářských aktivitách obyvatel Aše během vrcholného středověku máme minimum informací. V pramenech je Aš uváděna jako tržní osada, kde se kromě zemědělských výrobků vyráběly také řemeslnické. Velký vliv na náboženské smýšlení obyvatel, měla německá reformace, která se na Ašsko rozšířila v první polovině 16. století.

Třicetiletá válka znamenala pro obyvatele Aše i blízké okolí dobu úpadku a utrpení. Pustly vesnice a počet obyvatel klesl o polovinu i v důsledku epidemie černého moru. Proběhla také částečná rekatolizace, ale hned po skončení třicetileté války se na panství vrátili evangeličtí duchovní. Duch protestantismu výrazně přispěl k rozvoji řemesel i zemědělství.
V roce 1659 udělil císař Leopold Ašsko znovu Zedtwitzům v léno a potvrdil dosavadní svobody a práva. Ašsko tak zůstalo do poloviny 19. století odděleno od Chebska jako nezávislé říšské panství.

V průběhu 18. století se silně rozvíjel textilní průmysl a z Aše se postupně stalo průmyslové centrum. V roce 1834 vyrobil měšťan Theodor Körner první Jacquardův tkalcovský stroj. Ve městě v té době žilo ji více než 6000 tkalců. Tomuto období vzestupu průmyslu předcházel ničivý požár z roku 1814, který postihl podstatnou část města včetně radnice. Významnou událostí pro město bylo zavedení železničního spojení s Chebem a Hofem. Rok 1872 pak pro Aš přinesl definitivní získání statusu města.

V první polovině 20. století nadále sílil textilní průmysl. Bohatství místních továrníků výrazně pomáhalo propagandě Konráda Henleina a jeho Sudetoněmecké straně. Ašsko tak bylo připojeno k německé říši ještě před Mnichovským diktátem (21. a 22. září 1938). Po skončení druhé světové války klesl počet obyvatel Aše o polovinu, a to především v důsledku odsunu německého obyvatelstva. Mnoho továren bylo uzavřeno. Postupný nárůst obyvatelstva a oživení místního průmyslu přichází až po sametové revoluci v roce 1989.

Co je k vidění

Celá Aš prochází v novém tisíciletí obdobím rozsáhlé rekonstrukce. Přesto či právě proto může návštěvník Aše obdivovat mnoho zajímavých památek minulosti. Skvostem je budova radnice, postavená v roce 1733. Na nejvýznamnější památku Aše, evangelický kostel Nejsvětější Trojice, upomíná již jen pietní místo. Kostel totiž zcela vyhořel během rekonstrukce v roce 1960. K výletu vybízí rozhledna na vrchu Háj, postavená na počátku 20. století. Návštěvník by si měl jistě všimnout upomínek na slavného básníka J. W. Goetha, který si Aš velmi oblíbil.

Zajímavost

Jihovýchodním směrem od města může turista navštívit přírodní památku Goethova Skalka, která se nachází na stejnojmenném kopci.